V poslanecké sněmovně vzniká návrh zákona o eutanázii. S ohledem na aktuálnost tématu publikujeme krátké zamyšlení hlavního lékaře ostravského Hospice sv. Lukáše, Doc. Pavla Vodvářky:
Původně znamenala eutanázie dobrou smrt, dnes se za eutanázií považuje “milosrdné” zabití nebo vražda. Záleží na tom, zda nemocný člověk o eutanázii požádal, nebo byl milosrdně zavražděn, i když si eutanázii ani nevyžádal, nebo jej ani nenapadlo, že by mohl být milosrdně zavražděn. V zemích, kde je eutanázie legální, se již nikdo ani nezabývá tím, že si někdo eutanázii nepřál. A pokud ano, pak je to u méně než jedné setiny případů. Soud nakonec rozhodne, že se sice jednalo o vraždu, ale o vraždu milosrdnou a udělí směšný trest nebo viníka neodsoudí.
Každý z nás jednou zemře. Většina lidí považuje smrt za součást života. Když se zamyslíme, pak zjistíme, že smrt je opakem života. Když je někdo mrtvý, není živý, tedy nemá žádný život ani žádnou součást života. O smrti nevíme nic. Nikdo nám po smrti ještě neřekl, jaké to bylo. A my nevíme, zda eutanázie byla člověku příjemná nebo ne. Bez toho, že bychom něco o smrti věděli, jsou ve světě organizace provádějící eutanázii, kterou považují za důstojnou smrt. Přičemž se jedná o stejné usmrcení, jakým se popravují zločinci, kteří byli za své zločiny odsouzeni k trestu smrti, např. v USA.
Nechtěnou, ale současně nedílnou součástí legalizace eutanázie je tzv. kluzký svah. Začíná to tím, že se eutanázie provádí u nemocných v terminálním stavu nemoci jako poslední možnost. Pak, kromě možného usmrcení ze ziskuchtivosti příbuzných, nastává rozšiřování indikací eutanázie od indikace první k další a další… (kluzký svah), od jedné skupiny lidí k jiné skupině; viz tabulka:
Zákony jsou postaveny tak, že lze starší lidi přemlouvat k eutanázii jen proto, aby se nestali finanční přítěží pro své blízké a navíc byli ještě užiteční tím, že se jejich orgány použijí lidem, kteří je potřebují.
Eutanázie je projevem morálního vakua, což znamená: 1. Pro nemocného – útěk před odpovědností za život. 2. Pro lékaře – selhání charakteru, zradu slibu a smyslu lékařského povolání. 3. Pro okolí – odsun konkrétních obtížných povinností do abstrakce budoucnosti nebo totálního zapomenutí.
Obdivujeme rozvoj medicíny, co všechno lze léčit a vyléčit, nebo zmírnit. Je trapné, když se tatáž medicína podílí na zabíjení nemocných. Lékaři mají mnoho prostředků, kterými, lze zmírnit nebo odstranit nepříjemné symptomy umírání. A umírání je poslední součástí života před smrtí
Hospice Jasně demonstrují, že umírání může být důstojné. V hospicích lidé umírají přirozenou smrtí, kterou nikdo neurychluje ani neoddaluje. Hospice se starají o nemocné, aby netrpěli, příznaky svých nevyléčitelných nemocí. Smrt v hospici je důstojná tím, že člověk neumírá sám, ale ve společnosti svých nejbližších a svých posledních ošetřovatelů. Hospice jsou důkazem, že eutanázie není nutná.
Eutanázie je neetická, sobecká a nedůstojná. Eutanázie je zlo, které se přetvařuje za dobro.
Doc. MUDr. Pavel Vodvářka, Ph.D., hlavní lékař Hospice sv. Lukáše
Sledujte také diskusi DVTV na Aktuálně.cz:
Eutanázie? Nemůžete odstranit problém utrpení tím, že zabijete trpícího, říká Vácha